Minulý týden rozvířila diskusi studie o rostoucím počtu používání adblockerů v USA a západní Evropě. Další oprášené téma okořeněné čerstvými statistikami. Je snadné zúžit toto téma do řvoucího titulku a závěru o tom, jak chudáci vydavatelé přicházejí o miliardy, zadavatelé zasahují menší publika a mediálky přihlížejí. Realita všedních dnů je ale o něco pestřejší.
Ano, střetává se zde zájem uživatele nebýt otravován hyperquadrolayery, zájem vydavatele maximalizovat zisk z návštěvy a snaha inzerenta doručit sdělení s omračující silou. Jde o klasický trojúhelník, kde každá ze stran může maximalizovat svůj užitek pouze na úkor druhých dvou. Aktivace adblockeru spouští mechanismus hledání jiných forem reklamy a monetizace obsahu. Přílišný tlak na monetizaci obsahu zase způsobuje odliv čtenářů (nebo vyšší aktivaci adblockerů) a nižší zájem inzerentů kvůli menšímu účinku reklamy. V Německu již běží diskuse o legálnosti blokace volně dostupného obsahu pro uživatele blokující reklamy vs. jejich právo tento obsah svobodně konzumovat. V dubnu vydal soud v Hamburku prohlášení o právu uživatele blokovat reklamu a zároveň mít k obsahu svobodný přístup. V USA se Google, Amazon, Facebook a další firmy na začátku roku dohodli s Adblockem Plus na toleranci jejich reklam při dodržení určitých pravidel a postoupení 30 % inkrementálních zisků z původně blokované reklamy. Tato pravidla má Adblock Plus na svém webu a každý vydavatel se může v jeho systému nechat "omilostnit".
Na jedné straně tedy máme nahodilý, nekoncepční a zcela reaktivní přístup státních institucí, a na druhé pak příklad snahy poměrně zásadního hráče o vytvoření vlastních pravidel a nastolení určité rovnováhy mezi všemi stranami „trojúhelníku“. Pro dlouhodobé řešení je nutná diskuse, do které musí být zapojeni jak hlavní aktéři včetně uživatelů, tak i státní instituce, které mají tradičně problém reagovat na dynamicky se vyvíjející digitální prostor. Celá situace nemůže mít jednoho vítěze, vyhrát musí všechny strany.
Psáno pro časopis Marketing&Media
